Druhá světová válka

Vše o druhé světové válce i o událostech od roku 1914 do roku 1945 + Norimberský a Tokijský proces

Holocaust

Termín holocaust

Termín holocaust je anglická odvozenina z řeckého holokauston (česky zápalná oběť, resp. celopal), což je označení pro náboženskou obětinu, která se celá spálí. V češtině se často používá varianta s k, která lépe odpovídá českému jazyku. Autorem termínu je nositel Nobelovy ceny míru Elie Wiesel (* 1928), který je poprvé použil ve svém románu Noc (La Nuit, 1958) ve smyslu „zničení ohněm“[1]. Židé preferují biblický výraz šoa (hebrejsky השואה, zničení, záhuba, zmar), který je však omezen na druhou světovou válku.

Termín holocaust bývá občas používán jako označení pro jakoukoliv genocidu či masakr, např. pro etnické čistky ve Rwandě či genocidu Arménu v Turecko po 1. světové válce. Ve smyslu slova masakr použil termínu holocaust i italský režisér Ruggero Deodato ve svém snímku Kanibalové v původním jazyce Cannibal Holocaust z roku 1979.

[editovat] Oběti holocaustu

Podrobnější informace naleznete v článku Oběti holocaustu.
Neexistuje obecný konsensus nad rozsahem pojmu holocaust. Jad Vašem a řada historiků vztahuje tento pojem pouze k vyvražďování Židů. Další do něj zahrnují i vyvražďování Romů, které mělo též charakter systematického vyvražďování, popřípadě i dalších národností. Nejširší pojetí připojuje i homosexuály a další politické či náboženské odpůrce, čímž se počet obětí rozrůstá na cca 30 miliónů.

[editovat] Židé

Hlavní obětí holocaustu byli Židé. Holocaust byl praktickou aplikací „konečného řešení židovské otázky“ (Endlösung der Judenfrage), kterým mělo být úplné vyvraždění židovské populace. Obvykle používaný počet židovských obětí je 6 - 8 miliónů, některé odhady uvádějí i čísla o milión nižší. Vyvražděny byly dvě třetiny evropských Židů.

[editovat] Romové

Dalším terčem vyvražďování byli Romové, s odhadovaným počtem obětí 220 tisíc (některé odhady uvádějí až 800 tisíc), což činí asi čtvrtinu až polovinu jejich předválečné populace.

[editovat] Ostatní

Pronásledováni a vražděni byli také příslušníci slovanských národů, homosexuálové, jehovisté, lidé s nějakým tělesným či duševním postižením a političtí odpůrci nacismu. Celkový počet těchto obětí německých válečných zločinů se odhaduje na 12 až 26 milionů.

[editovat] Připomínání obětí holocaustu

Oběti holocaustu si mnoho států světa připomíná 27. ledna.

[editovat] Provedení holokaustu

Nejhrůznějším prostředkem holocaustu byly vyhlazovací tábory, které představovaly doslova továrny mající za účel s maximální efektivitou zabíjet dodávané lidi a zlikvidovat jejich mrtvoly. Další Židé podlehli pogromům, byly povražděni polovojenskými a protižidovskými komandy nebo zahynuli v důsledku živoření za nelidských podmínek při transportu, v koncentračních táborech nebo v ghetech.

[editovat] Vyhlazovací tábory

Podrobnější informace naleznete v článku vyhlazovací tábory nacistického Německa.
Koncentrační a vyhlazovací tábory
Koncentrační a vyhlazovací tábory

Nejúčinnějším a nejhrůznějším prostředkem německého holocaustu byly vyhlazovací tábory, kde se hromadně popravovalo zastřelením, oběšením a jedovatým plynem (nejpoužívanější byl Cyklon B). Mrtvoly byly poté hromadně pohřbívány či spalovány.

Po přepadení Sovětského svazu 22. června 1941 nechal Adolf Hitler na území Polska zřídit šest vyhlazovacích táborů:

  1. Chełmno (Kulmhof) (8. prosince 1941 17. ledna 1945, přibližně 320 000 obětí[2])
  2. Osvětim (Auschwitz, Oświęcim) – Původní tábor byl zřízen na místě opuštěných kasáren v dubnu 1940, existoval do ledna 1945, velitelem byl Rudolf Höß. Později v roce 1941 se rozšířil o KL Auschwitz II – Birkenau v nedaleké Březince a v roce 1942 následoval KL Auschwitz III v Monowicích. Počet obětí je odhadován na 630 000[3] až 1 400 000[4]. Tábory v Osvětimi a Březince jsou dnes přístupné veřejnosti.
  3. Majdanek (červenec 1941 – červenec 1944, 78 000[5] až 360 000[6] obětí)
  4. Bełżec (březen 1942 – červen 1943, 600 000 obětí[7])
  5. Sobibór (květen 1942 – říjen 1943, 250 000 obětí[8])
  6. Treblinka (červenec 1942 - říjen 1943, nejméně 870 000 obětí[9])

Vyhlazovací tábory přežilo 8 103 vězňů[zdroj?].

[editovat] Svět a holokaust

[editovat] Holocaust a spojenci Německa

Nacistické Německo se při likvidaci Židů soustředilo nejen na německé Židy a ty nacházející se na území, nad nímž získalo v průběhu války kontrolu. Vyžadovalo též vydání Židů po svých spojencích a satelitech. Různé státy se k této otázce postavily různě. Za jeden z nejvstřícnějších států lze označit Slovenský štát, který nejenže Židy vydával z větší části z vlastní iniciativy, ale navíc za jejich odvoz nacistickému Německu platil (nutno ovšem dodat, že vydávání bylo několikráte přerušeno a dokončeno bylo až po propuknutí slovenského národního povstání). V řadě dalších zemí bylo vydávání ve větší míře uskutečněno až na nátlak nacistů podpořený růstem moci pronacistických bojůvek a radikálním oslabení centrální vlády (např. Maďarsko). Velmi vlažný přístup k pronásledování Židů měla Itálie, byť i ona přijala protižidovské zákony. Na zcela opačné straně stálo Finsko, které žádné protižidovské zákony nepřijalo a přes silný nátlak striktně odmítlo vydat nejen své občany židovského původu, ale i drtivou většinu Židů uprchlých ze zemí, které nacistické Německo ovládlo.

V řadě zemí, které své židovské obyvatele a uprchlíky vydávaly, byly deportace přerušovány a pozastavovány díky diplomatickému úsilí neutrálních zemí. Významná byla snaha zejména Vatikánu, který opakovaně protestoval proti deportacím především na Slovensku, v Maďarsku a Chorvatsku, kde byl jeho diplomatický vliv nejsilnější a kde byla podle jeho vedení naděje na pozitivní účinek protestů. V Maďarsku v srpnu 1944 vedl papežský nuncius Angelo Rotta společnou delegaci pěti šéfů diplomatických zastoupení neutrálních zemí protestujících proti vydávání Židů do Německa (protest připojilo Portugalsko, Španělsko, Švédsko a Švýcarsko).

[editovat] Percepce holocaustu

Standardní interpretace holocaustu stojí na 2 tezích:

  1. Holocaust je ojedinělá historická událost. Opačné tvrzení je „nemorální ekvivalence“.
  2. Holocaust je vyvrcholení nevykořenitelné iracionální věčné nenávisti gójů (jinověrců) k Židům.

[editovat] Zpochybňování holocaustu

Podrobnější informace naleznete v článku Zpochybňování holocaustu.
Holocaust je často terčem zpochybňování, především z řad kritiků státu Izrael a neonacistických a antisemitsky zaměřených lidí. V mnoha státech světa (včetně České republiky) je toto hlásání teorie tzv. Osvětimské lži hodnoceno jako trestný čin. S popíráním holocaustu souvisí tzv. historický revizionismus. Popírání holocaustu zdánlivě v souladu s vědeckými metodami je jedním z proudů tohoto původně v podstatě seriózního vědeckého proudu, který značně zdiskreditovalo svými neserióznimi a podvodnými metodami. Někteří revizionisté nezpochybňují holocaust jako celek, ale snaží se zpochybňovat jeho plánovanost či výrazně umenšit jeho rozsah. Mezi nejcitovanější popírače holocaustu patří Ernst Zündel, Fred A. Leuchter a David Irving.