Druhá světová válka

Vše o druhé světové válce i o událostech od roku 1914 do roku 1945 + Norimberský a Tokijský proces

1943

1943

Protiofenzíva 1943-1945
Protiofenzíva 1943-1945

Rok 1943 už jen potvrzoval beznadějné postavení Osy, jejíž pád započal v roce 1942. Jeden z největších stratégů 20. století, maršál Manstein, sice ještě dokázal oproti obecnému očekávání [zdroj?] i přes zničení Paulusovy armády stabilizovat východní frontu a zahájit rozsáhlou jarní ofenzívu, během níž vrhl zaskočená sovětská vojska zpět a znovu dobyl Charkov, avšak to byl poslední skutečně výrazný úspěch Německa. Pak už následoval definitivní pád: krach německé ponorkové války v druhé bitvě o Atlantik, zhroucení vojsk Osy v Severní Africe pod soustředěným tlakem Britů a Američanů (kteří se vylodili na západě v rámci operace Torch), neúspěch v bitvě o Kurský oblouk a následná zdrcující sovětská ofenzíva, která zahnala německé síly až za Dněpr, pád Sicílie a úspěšné vylodění Spojenců v Itálii. Ta poté přešla na stranu Spojenců, ovšem německé síly její větší část promptně zabraly [3]. To však nemohlo nic změnit na faktu, že na italské jednotky přestalo být spolehnutí a že Spojenci zcela ovládli Středomoří.

Ani Japonsko nebylo úspěšnější – bitva o Guadalcanal skončila 7. února jeho jednoznačnou porážkou. Špatně se vyvíjely i boje na Nové Guinei. 2. ledna se spojenci vylodili u Buny, 4. záři u Salamauy a navíc Japonci při přísunu posil utrpěli porážku v bitvě v Bismarckově moři (2.–4. března). Zadrhával se i postup japonských jednotek v Číně. Jediným výrazným úspěchem bylo tažení v Barmě, ani to však nedokázalo splnit všechny cíle a neslibovalo příliš nadějí do budoucna. Spojenecké síly zahájily svoji ofenzívu v intencích taktiky přeskok z ostrova na ostrov a císařské námořnictvo už nemělo kapacity k odpovídajícím protiakcím. Po skončení bojů o Guadalcanal postupovali Spojenci Šalamounovými ostrovy na sever k Rabaulu. 5. června se vylodili na ostrově Nová Georgie, 15. srpna se vylodili na ostrově Vella Lavella a 1. listopadu na ostrově Bougainville. Během tohoto tažení se uskutečnila celá řada námořních bitev se střídavými úspěchy - 6. července bitva v zálivu Kula, 13. července bitva u ostrova Kolombangara, 6.–7. srpna bitva v zálivu Vella, 7. října bitva u Vella Lavella, 1. listopadu bitva v zátoce císařovny Augusty, 5. a 11. listopadu nálety na Rabaul a 26. listopadu bitva u mysu sv. Jiří. Ve středním Pacifiku došlo k 20. listopadu k spojeneckému vylodění na Gilbertových ostrovech. V severním Pacifiku probíhaly boje na Aleutách. 27. března došlo k bitvě u Komandorských ostrovů, 29. května spojenci osvobodili ostrov Attu a 27. srpna ostrov Kiska. Americké ponorky ovládly většinu Pacifiku a doslova masakrovaly japonské obchodní loďstvo [zdroj?], na což Japonci nedokázali najít odpovídající protizbraň. Zásobování jejich odloučených postů se hroutilo, evakuaci a přesuny jednotek musely provádět cenné válečné lodě, kterých ale nebylo dost a které byly potřeba jinde. Zkušení piloti umírali a nebylo, kdo by je nahradil, navíc válečná výroba kolabovala pro nedostatek surovin a docházely i pohonné hmoty.